Jak jsem skoro měla štěnata

Jednou mi panička řekla že budu mít štěnata. Dloiho jsem vyzvídala s kým. Dozvěděla jsem se že s Montíkem - zlaťáčkem do kterého jsem byla už dlouho zamilovaná. Když se schylovalo k hárání tak jsme tam chodili čím dál častěji. Po několika návštěvách už jsemn cítila že moje štěnátka jsou v bříšku. Občas mi bylo blbě - ale ne nijak zvlášt. Až zas přišel ten hrozný den jako každý rok. Hvězdy začaly z nebe padat a dělaly takové rány že jsem málem ohluchla! Pak mi bylo blbě a nakonec mi řekli že mí štěnátka se stratila. Z toho jsem byla strašně smutná. A návíc mě stále dávali taové hnusné tablety. Jediné pozitivní bylo že jsem bydlela v obří boudě. Můj pobyt se tam protáhl když přijelo to štěně - Ráchel. Ale to už je zuase jiné povídání....